OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pred niekoľkými týždňami som na nete narazil na singel týchto mne dovtedy neznámych Belgičanov. Absolútna deathmetalová smršť, a hoci by jej pristal aj extrémnejší vokál než ten v podstate klasický deathmetalový, povedal som si „toto ma zrejme baviť bude“. Debutový album kvinteta zo Zonhovenu v Limburgu vyšiel tretieho marca a konštatujem, že Bart Vanderheyden (bicie), Sandro Di Cairano (gitary), Jurgen Hondshoven (gitary), Brecht Putneers (vokály) a Tom Swinnen (basgitara) nesklamali. Nakoniec, hrajú už od roku 2009, až v roku 2015 debutovali s EP „Vengeance Of Madness“, to je slušný základ na vyzretý materiál.
STORM UPON THE MASSES sa na svojom jedenásťskladbovom albume prezentujú pomerne apokalyptickým, mimoriadne intenzívnym a útočným brutálnym death metalom, stavajúcim predovšetkým na veľmi rýchlych náklepoch, prekladaných nahusto nasekanými energickými riffovačkami. Žánrovo sa bavíme zhruba o frenetickom štýle blízkom ORIGIN, ale bez trilkovania, často okorenenom nezemskými ponurosťami, akými sa vo svojich víchroch prezentujú NILE, a istý klasický tón v hudbe SUTM pripomína aj najbesnejšie momenty MALEVOLENT CREATION, ktorých „blachowiczovskú“ éru tu Brechtov vokál na nejednom mieste pripomenie. Vokálne teda žiadne kloktačky a podobne, ale skôr rev a rukot ako u vyššie spomenutých spolkov. Guľometnú deathmetalovú anihiláciu oživí niekoľko slamových pasáží, ktoré v skôr ostrom hutnom zvuku vyznievajú náhle sviežo, a prísľubom ešte divokejšej budúcnosti sú momenty, kedy na povrch vylieza až „kolumbijsky“ ladená ukrutnosť.
8 / 10
Vydáno: 2018
Vydavatel: Dolorem Records
Stopáž: 36:52
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.